Tak jsme se letos do našeho oblíbenýho
střediska nedostali, nedojeli a to jen proto, páč na naší
silnici spadla nějaká ta lavina a další spadnout údajně hodlala
a tak jsme to hold museli 10km před cílem a před závorou otočit
a hledat nejbližší středisko a kam vedla silnice nad kterou
nečíhala lavina. To se povedlo asi za půl hodiny. Kam jsme to
nakonec ale dojeli nevím, na Rakouský poměry to byl slušnej
zapadákov, nic méně se jezdilo. Prašánku jehož bylo dost a dost,
ale kterej už byl kolem poledního skrz dost hustý vedro dost
mokrej a tudíž už nebyl prašanem jsme si užili nadmíru.
Sjezdovku jsme opustili záhy a šupky pěkně s pojištěním v kapse
pod sjezvdovku a do lesejka. Byl to pojezd naprosto skvělej páč
některý kopce byli tak prudký že se za náma hnala taková menší
lavna a nebylo tudíž radno padat a zastavovat. Tak prudký krpály
jsem nejezdil ani ve Francii a to už je co říct. Varování o
nepadání a hlavně o nezastavování se se sunoucím se sněhem v
zádech si vzal k srdci především Peťa "Veselej" jenž se po každý
hubě nějakým záhadným způsobem zas postavil na prkno a jel dál.
Nutno podotknout, že při jeho tlamách stál vždy aspoň chvíli na
hlavě. Po třech takto ustátých hubách v řade na 30m si dokonce
vysloužil potlesk nahoru se vezoucích nad našema hlavama
:-)
It was exciting and
wonderful so I´m
gladdening on France like collared
peccary :-)
Tak a teď už
fotečky
